Gárfíldův blok
aneb vše, co mám na srdci a stydím se říct Pookymu
07.12.2006
Jak jsem se stal slavným
Již dlouho se na mém blogu neobjevil smysluplný příspěvek. Byla by škoda takovou hezkou šňůru porušit...
... a proto bude tento příspěpek naprosto nesmysluplný. Dobrá, tak ne celý příspěvek, ale alespoň tento odstavec. Jistě se ptáte: "Jak je možné napsat odstavec o ničem?!" Inu, věřte, že to jde. Než se nadějete, odstavec končí a vy jste se vůbec nic nedozvěděli. Jako třeba tento. Vidíte?
Nyní vám povím, jak jsem vstoupil na prkna, která znamenají svět, přímo do světa zářného svitu reflektorů, fanynek a otravných bulvárních novinářů. Začalo to zcela nevinně – měřením závislosti odporu vlákna žárovky na proudu, který jím protéká, metodou přímou. (Přeloženo do češtiny: Otočíte knoflíkem, opíšete číslíčka, otočíte knoflíkem, opíšete číslíčka...) Když tu náhle jsem byl osloven fotografkou (jsem si jist, že to byla profesionální fotografka), zda bych jí nezapózoval. Kdo by to odmítl? Šli jsme do vedlejší místnosti a tam.... (Na co vy furt nemyslíte!) ... a tam jsem se posadil k novému počítači a tvářil se, že usilovně pracuji. Škola dostala grant na nové počítače, tak museli zdokumentovat, jak jsou studenty využívané. Z fotek v dokumentaci grantů je jen krůček k prvním stranám celorepublkovým deníků, nemyslíte?
"Zavzpomínejte, jaké to bylo, když jste tuto úlohu měřil!" Tak jsem si zavzpomínal, jak jsem měřil Avogardovu konstantu. Jedná se o naprosto v praxi nepoužitelnou metodu, kdy na monitor přilepíte folii (no spíše na televizor značky Tesla s úhlopříčkou neuvěřitelných 7 cm! – ten tam zůstal, zřejmě v grantu bylo málo peněz), v roztoku si vyhlédnete nějakou částečku a zaznamenáváte její polohu každých 10 sekund. Částečky samozřejmě chaoticky mizí a vznikají, když to nejméně potřebujete, utíkají vám z obrazovky a podobně. Po 3 hodinách sundáte folii, přilepíte ji na monitor (v příštím semestru již budou studenti lepit na LCD monitor), spustíte DOSovský program (nyní ho budou spouštět z Windows XP), chvíli klikáte myší a nakonec si vytisknete hezký obrázek. Na tu 1 minutu klikání samozřejmě potřebujete mít LCD monitor, nejnovější počítač, který bude využit 10 minut denně a optickou myš. Mrkněte na http://physics.mff.cuni.cz/vyuka/zfp/ .
Inu, hezky jsem se usmál, pomyslel si: "Tak tohle už mám naštěstí z krku", fotoaparát blesknul a já se vrátil ke své žárovce. A proč jsem byl vybrán právě já? Určitě kvůli mému šarmu, dokonalému účesu, vypracovanému svalstvu a nádhernému úsměvu. Oficiální důvod sice zněl: "Potřebovali jsme někoho se světlým trikem", ale tomu byste přece nevěřili!
Nyní vám povím, jak jsem vstoupil na prkna, která znamenají svět, přímo do světa zářného svitu reflektorů, fanynek a otravných bulvárních novinářů. Začalo to zcela nevinně – měřením závislosti odporu vlákna žárovky na proudu, který jím protéká, metodou přímou. (Přeloženo do češtiny: Otočíte knoflíkem, opíšete číslíčka, otočíte knoflíkem, opíšete číslíčka...) Když tu náhle jsem byl osloven fotografkou (jsem si jist, že to byla profesionální fotografka), zda bych jí nezapózoval. Kdo by to odmítl? Šli jsme do vedlejší místnosti a tam.... (Na co vy furt nemyslíte!) ... a tam jsem se posadil k novému počítači a tvářil se, že usilovně pracuji. Škola dostala grant na nové počítače, tak museli zdokumentovat, jak jsou studenty využívané. Z fotek v dokumentaci grantů je jen krůček k prvním stranám celorepublkovým deníků, nemyslíte?
"Zavzpomínejte, jaké to bylo, když jste tuto úlohu měřil!" Tak jsem si zavzpomínal, jak jsem měřil Avogardovu konstantu. Jedná se o naprosto v praxi nepoužitelnou metodu, kdy na monitor přilepíte folii (no spíše na televizor značky Tesla s úhlopříčkou neuvěřitelných 7 cm! – ten tam zůstal, zřejmě v grantu bylo málo peněz), v roztoku si vyhlédnete nějakou částečku a zaznamenáváte její polohu každých 10 sekund. Částečky samozřejmě chaoticky mizí a vznikají, když to nejméně potřebujete, utíkají vám z obrazovky a podobně. Po 3 hodinách sundáte folii, přilepíte ji na monitor (v příštím semestru již budou studenti lepit na LCD monitor), spustíte DOSovský program (nyní ho budou spouštět z Windows XP), chvíli klikáte myší a nakonec si vytisknete hezký obrázek. Na tu 1 minutu klikání samozřejmě potřebujete mít LCD monitor, nejnovější počítač, který bude využit 10 minut denně a optickou myš. Mrkněte na http://physics.mff.cuni.cz/vyuka/zfp/ .
Inu, hezky jsem se usmál, pomyslel si: "Tak tohle už mám naštěstí z krku", fotoaparát blesknul a já se vrátil ke své žárovce. A proč jsem byl vybrán právě já? Určitě kvůli mému šarmu, dokonalému účesu, vypracovanému svalstvu a nádhernému úsměvu. Oficiální důvod sice zněl: "Potřebovali jsme někoho se světlým trikem", ale tomu byste přece nevěřili!
